In vitro a in vivo

In vitro označuje pokusy prováděné mimo živý organismus, typicky ve zkumavce nebo na buněčných kulturách. In vivo naproti tomu znamená pokus uvnitř živého organismu, ať už jde o zvíře, nebo o člověka. Obojí má ve výzkumu své místo, ale vypovídá o různých věcech a nelze je zaměňovat.

In vitro výsledek sám o sobě nestačí jako důkaz, že látka pomáhá lidem. V laboratorní misce se na buňky často aplikují koncentrace, kterých by tělo po běžném užití doplňku vůbec nedosáhlo. Navíc v živém organismu vstupuje do hry trávení, vstřebávání, přeměna látky v játrech a vylučování, tedy procesy, které zkumavka nezachytí. Látka, která ve zkumavce „ničí“ určité buňky nebo tlumí nějaký pochod, se tak v lidském těle může chovat úplně jinak, nebo se k cílovému místu vůbec nedostane. Marketing přitom rád cituje slibné laboratorní nálezy, jako by už šlo o prokázaný účinek u člověka.

Proto in vitro nálezům přikládáme menší váhu než studiím u lidí. U jednotlivých doplňků rozlišujeme, na jaké úrovni byl účinek zkoumán; podrobnosti popisuje metodika.